Nejistota strašná
30. 6. 2009
Když zmatek zaplaví tě
a složitostí husté sítě
lapí tě jak malé dítě
Život celý, jenž rázem
zdá se
být černobílým mlžným
snem
a mysl tiše otřásá se
a vzlyká nad svým
vlastním dnem
Věřit dál tak přetěžké je
do Jeho rukou naděj
vložit
říci: staň se vůle Tvoje
a přestat se konečně mořit
Ten pocit
v porcelánu slona
a nejistota v každém
kroku
kéž, Pane, zmizí šedá
clona
kéž rozední se
v chorém mozku
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář